JARO 2016

Letošní začátek sezony jsem měl kvůli přípravám firmy o něco málo posunutý, než bych si představoval a tak jsem vše musel dohánět na poslední chvíli. První vycházky jsem si naplánoval, až na konec května, kdy už bylo ve vodě docela rušno a pohyb u břehu hlásil tření ryb. S touhle informací jsem musel pracovat při výběru místa i strategie lovu. Výběr revíru byl celkem jasnou záležitostí a zbývalo vybrat lovné místo. Dva kilometry dlouhá přehrada nabízela mnoho možností a tak jsem si nejdříve omrknul situaci. Po výběru místa jsem dva dny dopředu jezdil krmit několika málo hrstmi boilie. Všude u břehu se nacházely jikry od plotic a cejnů, bylo tedy třeba nic nepřehánět a zvolit krmnou dávku tak akorát. První vycházka na mé nové místo měla jasný cíl. Chytit alespoň jednu rybu. To se nakonec povedlo a na břeh se podíval krásný lysec něco málo přes 70 cm. Moje taktika byla taková, že místo budu navštěvovat ob-den. Jeden den krmení, druhý den chytání. Na druhé vycházce ze mě již opadla nervozita po prvním úlovku, ale to jsem ještě netušil co mě čeká. Po pěti hodinách, kdy moje nástrahy ležely ve vodě jen asi 5 metrů od břehu, se mi rozjel pravý prut a začal souboj s opravdovým pánem vody. První dvě minuty byly zcela v rukou tohoto šupinatého krále a já jen držel prut a modlil se ve šťastný konec. Po půlhodinovém boji se mi s obrovským štěstím podařilo podebrat rybu, o které jsem na této vodě dlouhá léta snil i když vím, že tu plavou ještě mnohem větší ryby, ke kterým se snad jednou také dokáži prochytat. Nádherný šupináč atakoval délku neuvěřitelných 99 cm! V loňském roce se nám podařilo ulovit rybu (95 cm), u které jsme z vypadené šupiny provedli pokus o zjištění stáří, kdy se ukázalo, že je ryba stará v letošním roce 27 let. Troufám si tvrdit, že se mi podařilo na břeh vytáhnout rybu atakující hranici 30 let života! Je to neuvěřitelný pocit držet v ruce tvora, který je starší než já, který roste s vámi na vodě, kde jste vyrůstali i vy, tvora který pamatuje dobu komunismu, gramofonových desek a přežil celý ten kaprařský boom až do dnešní doby. Nemohl jsem si přát lepší začátek sezony a plný euforie jsem vyrazil opět ob-den na svoji třetí vycházku. K vodě jsem chodil vždy jen na pár hodin, protože ryby byly aktivní jen v určitou dobu. Jakmile uplynul jejich čas krmení, bylo čekání na záběr zbytečné. Třetí vycházka začala naprosto šokujícím příběhem. Po příjezdu k vodě jsem prohodil pět metrů od břehu dvěma hrstmi boilie, a v čase 4:00 do místa položil svoji montáž a zalehl do lehátka. Při zapínání spacáku jsem ucítil brnění připoslechu a jelikož telefon hlásil čas 4:02 myslel jsem si, že se jedná o falešný záběr například od netopýra nebo od všude přítomných bobrů, kteří zde brázdí vodu, jako by to byla jedna velká dálnice. Při pohledu na otáčející se cívku bylo jasné, že to nebude netopýr, ale říkal jsem si, že pokud se jedná o kapra, musel jsem mu to hodit přímo na hlavu. Po několika minutách boje, kdy se ryba neustále držela u dna, jsem podebral cosi, co jsem ještě po tmě bez čelovky, která zůstala na lehátku, nedokázal identifikovat. O to větší překvapení bylo, když jsem posvítil do podběráku. Znovu se mi rozklepaly kolena jako před dvěma dny, když jsem dostal na břeh obřího šupináče. Znovu ten pocit neskutečné euforie, jako by to celé byl jenom sen. Připadal jsem si jako v pohádce, nebo na nějakém soukromáku plném obřích kaprů. Další šupináč tentokrát s délkou 95 cm! Měl jsem obrovskou radost a svatý Petr byl pro mě zase jednou nejlepší kamarád. Čtvrtý den se mi podařilo opět splnit stanovený cíl a v čase 4:05 přišel záběr od šupináče s délkou 75 cm. Až pátou vycházku jsem byl poprvé bez záběru, a tak nastal čas rekapitulace a uvědomění si, co se to vlastně za ten týden odehrálo. Dvě obrovské ryby na břehu, každý den záběr několik málo minut po nahození a to vše s olůvkem 10g, pět metrů od břehu, s minimálním množstvím krmení. Zvolená strategie se vyplatila a jaro se vydařilo na výbornou. Nyní nastal čas na šestou vycházku, při které bude třeba opět zapojit veškeré zkušenosti a znalosti. Hejna cejnů a plotic kolem břehů jsou pryč a s nimi i jikry, na kterých se kapři krmili. Začíná druhá část, která díky prázdninovému ruchu, odhájení dravců a horkému počasí není pro kapraře příliš oblíbená, a to je LÉTO. Toto období pro mě znamená jednoznačnou strategii a tou je čekání na prudké bouřky, které okysličí vodu a nastartují tak kapří hody. Určitě se vám co nejdříve ozvu, aby jste mohli se mnou také prožívat kapří horečku. ELNER-BAITS ………. boilies tvořené srdcem!