JARO PLNÉ OČEKÁVÁNÍ
JARO 2017
Stejně jako každý rok v zimních měsících, tlačím očima listy kalendáře a po dlouhé pauze čekám, až opět nahodím své montáže do hlubin. Každý má na kaprařinu oblíbené jiné období v roce, někdo rád letní pohodu, teplo, opalování se u nahozených prutů a dlouhé večery, jiný zase padání listí podzimu a božský klid u vody. Najdou se i tací, kteří milují hrobové ticho zimy, přicházející mrazíky a vzácnost ojedinělých záběrů. Pro mě je vždy nejhezčí částí sezony jaro, kdy se příroda probouzí, všechno začíná kvést a ráno mě u vody budí první paprsky slunce,které protínají opar na hladině. V brzkém jaru chvíli po roztání hladiny, je ještě u vody absolutní klid a vyhladovělí kapři se začínají shánět po potravě. Tento úplný začátek jara jsem letos kvůli přípravě novinek na letošní sezonu trošku zaspal a tak nezbývalo, než se plný očekávání soustředit na druhou jarní polovinu. Ta se vždy nese v duchu začínajícího se tření bílé ryby, která sebou ke břehu láká i velké kapry. Jelikož jsem příznivcem lovu tak zvaně na ,,šoulačku“ a razím heslo, že NEJVĚTŠÍ RYBY PLAVOU POD NOHAMA, je toto období pro moje chytání naprosto ideální. Maximálně dvaceti gramové olůvko na houpačku pod větývku, je pro mě přesně ta nejhezčí kaprařina. Tento styl však nejde praktikovat na každé vodě, a tak si vybírám místa, která jsou k tomuto stylu ideální. Takovéto chytání má oproti ,,těžké kaprařině“ (zavážení či nahazování do extrémních dálek) spoustu výhod. Například můžete opticky tiše pozorovat ryby proplouvající vašim krmným místem, nepotřebujete žádnou těžkotonážní výbavu, pozorujete pohyb hladiny, vycházející bublinky od přítomných ryb, ale hlavně zažijete při záběru nepopsatelné souboje. Zaseknout metrového kapra na vzdálenost 3 metry od břehu, je totiž úplně něco jiného, než při chytání v dálce. Mohu vám říct, že mnohokrát zažívám situace, kdy po záseku nejde absolutně nic dělat a jen se modlím, aby se ryba zastavila dříve, než propluje nějakou vázkou na dně. Neznám snad na světě větší adrenalin, než v této situaci. Letošní první vycházka měla téměř stejný průběh jako ta loňská a cílem bylo ulovit alespoň nějakou rybu. Po pár hodinách se na břeh podíval krásný lysec, který neodolal 20mm dipované kuličce jablečného moštu. Toto boilie je pro jarní studenou vodu jako dělané, a tak je pro mě vždy jedničkou na toto období. Ten nepopsatelný pocit bezmocnosti po záseku, jsem měl možnost opět po dlouhé zimě okusit, asi až na čtvrté vycházce. Brutální jízda na dvě kuličky bahenní patentky 24mm nahozených cca 5 metrů od břehu mě vytrhla z teplého spacáku. Jelikož mám vždy seřízené brzy navijáků tak, že menší ryba nemá šanci pootočit cívkou, je vždy jasné, že se při takovém záběru jedná o větší rybu. Tentokrát to bylo opravdu nekonečné a v jednu chvíli jsem si myslel, že jsem ,,nakopl“ nějakého fousáče, kterému se nelíbí můj háček ve svých kartáčích. Vím že jsem jen ve svitu čelovky koukal na mizející vlasec 0,37mm z cívky a modlil se, aby se ryba konečně zastavila. Celé to trvalo neuvěřitelně dlouho a bylo nutné rybu, která zmizela kdesi v dáli dostat zpět ke břehu. Po několika minutách, kdy jsem několikrát se štěstím vyhačoval vlasec zařezaný do převislých větví nad hladinou, jsem podebral nádherného šupináče v plné jarní kondici. Jelikož patřím do skupiny kaprařů, kteří pouze vyjímečně váží ryby, zajímal jsem se spíše o délku (v jednom z dalších článků, vysvětlím proč). Ta se nakonec zastavila na krásných 96 centimetrech a jarní úkol byl splněn. V jedné z následujících vycházek, kdy se pomalu začali od břehu ztrácet vytření cejni, jsem tento pocit zažil znovu. Tentokrát jsem však byl ten, kdo tento souboj prohrál, protože ryba zajela do vázky. Naštěstí se alespoň uvolnila z háčku a já vytáhl celou montáž zpět pouze s přetrženým návazcem, který zůstal zaseknutý ve větvích. I tak jsem byl i přes velkou pracovní vytíženost s jarem spokojený a začal vymýšlet plány na blížící se léto. Jelikož bude letošní sezona ve znamení spousty novinek, budete mít přes dlouhé letní večery co zkoušet! 😉 ELNER-BAITS ………. boilies tvořené srdcem!
