Listí ze stromu je již kompletně na zemi, noční teploty klesají k nule a kapři se intenzivně shánějí po poslední potravě, než hladinu uzavře vrstva ledu. Zažívám tento podzim neuvěřitelné souboje a poučen z loňského roku, kdy jsem naivně s příchodem nízkých teplot razantně snížil dávky krmení a zmenšil nástrahy, dělám letos přesně pravý opak. Třikrát až čtyřikrát týdně vozím k vodě kyblík s náloží třech kil boilie, které kompletně padá do vody. Krmím pouze průměry 24-30mm a snažím se dodržovat pravidelné časové intervaly. Během měsíce října a začátku listopadu dostávám pravidelně na prut co jednu, maximálně druhou vycházku rybu přes 90cm. O tom všem, ale až v pravidelném čtvrtletním článku PODZIM 2017, který výjde na konci listopadu. Spokojený s podzimními úlovky a natěšený na další akci, nabíjím na prut ,,kapří drogu“ v podobě dvou kuliček BAHENNÍ PATENTKY 24mm. Jelikož mám na samotný lov pouze pár hodin času, je potřeba přesně dodržovat určitá pravidla a zaměřuji se i na ty nejmenší detaily. Moje krmné místo se nachází na svažujícím se břehu, kde se na hranici zlomu pouze cca 8 metrů od břehu nachází kapří stezka! S dvaceti gramovým olůvkem pokládám tiše montáž na centimetry přesně do tohoto místa a mnohdy pouze s jedním nastraženým prutem odpočítávám minuty a hypnotizuji cívku. Je to neuvěřitelné, ale záběry dostávám někdy i pár minut po nahození. Ač se to může zdát na svazovce nemožné, je tomu opravdu tak a pravidelné dávky krmení na stejné místo, dokáží ryby přitáhnout jako magnet. Velikostí a výběrem nástrah tomu jdu ještě více naproti. Velká kulička BAHENNÍ PATENTKY ,,po okraj“ nacpaná přirozenou kapří potravou je absolutně neodolatelným soustem, a tak znovu a znovu zažívám ten pocit, kdy sedím u vody s myšlenkou ,,ZA JAK DLOUHO TO PŘIJDE“, ne s myšlenkou ,,JESTLI TO PŘIJDE“. Jakmile vás pravidelné záběry dostanou do této chytací euforie, nejezdíte k vodě čekat, ale těžit! Těžit z obětavosti, která je tak strašně důležitá a rozhodující mezi úspěchem a neúspěchem. Tolikrát jsem si vypláclý u televize, pozorující kapky deště bičující okno z tepla postele říkal: … já to můžu m…. , v tomhle nikam nejedu! Vždy ale přijde ta myšlenka, že přesně takhle se úspěchy nedělají a doma kapra nechytíš! Přesně takováhle nastala situace i tento týden a já rozespalý u televize koukal na klesající rtuť teploměru. Stál jsem před otázkou ,,mám jet nebo ne“? Hnán posledními úspěchy v uplynulých týdnech a myšlenkou ,,vždyť oni tam jsou a čekají na tebe“ jsem se vykopal z postele a vyrazil. Voda byla jako zrcadlo, ale věděl jsem, že tam jsou! Zhoupl jsem tiše montáže 8 metrů od břehu na hranu svahu a sedl si vedle prutů. Trvalo to přesně 45 minut, kdy se ozval klepanec swingru o prut a následně nekompromisní jízda. Položit v tuto chvíli prsty na cívku navijáku byla jasná ,,sebevražda“, a tak jsem pouze vycvakl prut z vidliček a podle tahu ryby odhadoval, co jsem to zapřáhl tentokrát. Několikrát během souboje nastala situace, kdy se ryba téměř zastavila na místě a využívala 8 metrů sloupce vody a váhu svého těla. V tu chvíli jsem si vůbec nebyl jistý, jestli jsem stále v kontaktu s rybou, nebo nenávratně visím ve vázce. Centimetrové námoty, které jsem dostával, dávaly najevo, že se stále přetahuji pouze s rybou, ale na břeh se jí rozhodně nechce. Po půlhodinovém boji jsem podebral rybu a ZAHODIL prut na zem, do popadaného listí. Hned jsem věděl, že tohle je ryba, která se nechytá každý den. Dlouhý, statný šupináč, kterému z podložky koukal celý ocas, dával tušit, že by mohl atakovat magickou hranici jednoho metru. Po přiložení metru k rybě se mi na chvíli zastavuje srdce, když koukám, kam sahají poslední paprsky ocasní ploutve. Je to tam! Držím v náručí rybu dlouhou 102cm! Při následném vážení překvapeně koukám na údaj 20,80 kg! Padá hranice mého osobáku a s respektem koukám na šířku ryby. Žádný pupkatý prase, ale čistě přírodní úkaz starého, velkého šupináče, který jistě pamatuje dobu, kdy jsem ještě já nebyl na světě. Moc děkuji, ale sezona ještě nekončí! ELNER-BAITS ………. boilies tvořené srdcem!